HISTORIE PARFÉMŮ
Historie vůní sahá do daleké minulosti, a ačkoliv se může zdát, že používání parfémů je neodmyslitelně spjato s moderní dobou, vyvedeme vás z omylu. Říká se, že parfém je starý jako lidstvo samo, ale kde nebo kdy byl první parfém přesně vyroben se můžeme jen dohadovat.
Vůně doprovází lidstvo už od nepaměti, první zmínky o vonných olejích byly objeveny v daleké a starověké Mezopotámii, přibližně 2700 let před naším letopočtem.
Ale jak takový parfém vlastně vznikl? Možná za to může náhoda nebo jednoduše fakt, že při pálení různých druhů dřev dochází k postupnému uvolňování vonných aromat. Zde vlastně vzniklo i celosvětově známé pojmenování parfém, latinsky „per fumum“, v překladu „skrze kouř“. První vědomě používané vůně sloužily především k náboženským rituálům a obřadním účelům, netrvalo dlouho a používání vůní se se rozšířilo z Mezopotámie do Egypta, dále do antického Řecka a Říma, Persie a Evropy.
PARFUMÁŘSKÉ UMĚNÍ V EGYPTĚ
Vůbec prvním národem, který povznesl parfémy na úroveň osobní potřeby byli Egypťané. Je nutné podotknout, že Egypťané si velmi oblíbili používání kosmetiky jako takové, a proto není divu, že se právě tento národ zasloužil o své prvenství. Uvádí se, že již za raných časů faraonů se vyráběly vonné esence, které se následným rozmícháním v oleji nebo tuku používaly buďto jako parfémy nebo prostředky sloužící k balzamování těl zemřelých.
Pokusy o výrobu parfémů byly velmi složité a nákladné, brzy se staly luxusním zbožím a používání parfému bylo výsadou, kterou se mohli pyšnit jen vyvolení a bohatí z vyšších společenských vrstev. Obliba vůní v samotném Egyptě dosáhla svého vrcholu za vlády královny Kleopatry, která podle zachovaných záznamů používala parfém vyrobený ze skořice, lotosu, myrhy, šafránu a majoránky, jehož kouzlu podlehl i samotný Caesar. Trvalo ale ještě mnoho let, než se používání parfémů rozšířilo i mezi nižší společenskou třídu.
VE STAROVĚKÉM ŘECKU S PARFÉMY NEŠETŘILI
Řecká kultura je od nepaměti neodmyslitelně spjata s uctíváním mnoha bohů a bohyň. Během rituálních obřadů, při kterých se bohům odevzdávali oběti se zapalovaly vonné pryskyřice, jako například vykuřovadlo olibanum neboli kadidlo, které je i v dnešní době hojně využívané k náboženským obřadům a rituálům. Ve starověkém Řecku dosáhlo používání nejrozmanitějších vůní velké oblíbenosti, pro každou část těla byl určen jiný parfém, což svědčí i o široké škále a enormním množství používaných vonných látek.
Na rozdíl od Egypta, kde z počátku parfémy vyráběli pouze muži, v Řecku se výrobě vonných směsí věnovaly především ženy. Vonné oleje byly vyráběny z nepřeberného množství macerovaných květů a koření, nešetřilo se levandulí, kosatci, fialkami, růžemi a mátou, z koření byla využívána mateřídouška, myrta nebo majoránka. Hojnost a časté používání vonných olejů vedlo k rozvoji parfumerského řemesla, které bohužel s pádem Římské říše na dlouhou dobu upadlo a s ním i éra parfémů v celé Evropě.
ROZVOJ PARFÉMŮ V EVROPĚ
Pád Římské říše a neustálé boje v západním světě způsobili situaci, ve které na parfémy nebylo místo a ani pomyšlení. Ve větších městech Evropy dochází během 12. století k postupnému rozvoji obchodu a vzdělanosti, postupně se začínají objevovat i první parfémy. O větších rozmachu a oblíbenosti těchto vonných látek se dá hovořit až během 14. století, kdy vzniká první moderní parfém, a to na přání královny Alžběty. V 16. stolení vzniká ve Francii první laboratoř zaměřená na výrobu voňavek a parfumerské řemeslo jen kvetlo. Asi své nejvyšší obliby dosahují parfémy za vlády francouzského krále Ludvíka XV. ve druhé polovině 18. století, kdy běžným doplňkem šatníku urozených dam i mužů z královského dvora byly kožené rukavičky.
Známka elegance a urozenosti, tedy rukavičky měly ale jednu vadu. Pokud se v nich zapotila ruka, kožené rukavice začaly zapáchat. A zde se v hlavě Jeana de Galimarda zrodil geniální plán − namáčet rukavičky do vonných esencí. Galimerdův nápad brzy ohromil celou šlechtu, v čele se známou Madame de Pompadour, milenkou krále Ludvíka XV., která byla proslulá svou láskou k parfémům a kosmetice. V 19. století dochází ve voňavkářském průmyslu k zásadnímu pokroku a tím je vytvoření první umělé vonné látky. Až do té doby byly výrobci parfémů závislí pouze na přírodních zdrojích.
JAK TO BYLO S VŮNĚMI U NÁS?
O užívání vonných látek v českých zemích se nedochovalo příliš mnoho informací. V období středověku se téměř s jistotou vůně jako kosmetický doplněk nepoužívaly a pokud ano, jednalo se o vonné látky sloužící k církevním a náboženským obřadům. Podle některých pramenů se k nám vonné oleje dostali za vlády šlechtických rodů Pernštejnů a Rožmberků a jejich používání se postupně rozšířilo i mezi obyvatele bohatších vrstev.
Dříve se vonné směsi připravovaly pouze v lékárnách a sloužily převážně k léčebným účelům. Pozdější skutečné parfémy byly po dlouhou dobu pouze dováženým zbožím. První parfémové kompozice se u nás začaly vyrábět až na konci 19. století, kdy vznikaly první české podniky vyrábějící vonné látky.
