DEJTE SBOHEM JIZVÁM

Jak jizvy vznikají?

Nikdo z nás si nepřeje mít na svém těle památku v podobě jizvy, ať už se jedná o jizvu po operaci, úrazu, popáleninách, striích vzniklých během těhotenství nebo jako následek akné v pubertě či dospělosti. Každé poranění kůže za sebou zanechává jizvu, pro někoho může znamenat i závažný psychologický nebo estetický problém, ale všichni si přejeme, aby jizva byla co nejméně viditelná. Při poranění kůže se v těle nastartujte proces regenerace, při kterém dochází k postupnému zacelení a vyplnění porušené kůže a dochází tím i k úplnému uzavření poškozeného místa. Nově vzniklá vrstva kůže na místě poranění už ale nikdy nevypadá jako kůže původní, a to hlavně z toho důvodu, že se organismus snaží zabránit vniknutí infekce do rány a dochází k rychlému zacelení postiženého místa, které svou kvalitou už ale neodpovídá původní kožní tkáni.

Typy jizev

Podle vzhledu jednotlivých jizev rozlišujeme čtyři hlavní kategorie:

• Normální jizvy – jsou takové jizvy, které jsou nejlépe léčitelné. Vyskytují se v úrovni okolní kůže, jsou vláčné, ploché a bílé.
• Atrofické jizvy – vznikají v přerušení procesu hojení, při kterém se nestačí vytvořit dostatek nové pojivové tkáně. Takovéto jizvy jsou charakteristické mírnou prohlubní pod úrovní okolní tkáně a vznikají především v důsledku neštovic, akné nebo po vyříznutí různých kožních útvarů.
• Hypertrofické jizvy – jsou oproti atrofickým jizvám naopak vystouplé nad okolní tkání a vznikají nejčastěji po operacích, popáleninách nebo po úrazech. Tyto jizvy jsou napohled červené, tvrdé nebo mohou být i nateklé. Jejich vznik je velmi často spojován s nesprávnou péči v průběhu regenerace postižené kůže.
• Keloidní jizvy – stejně jako hypertrofické jizvy tak i tento druh jizev vystupuje nad povrch kůže a svou velikostí přesahují hranici původní rány. Tyto jizvy mají červenou až fialovou barvu, jsou tvrdé či tlusté a jsou tvořené nepravidelnými shluky tkání.

Jak pečovat o jizvy?

Konečný vzhled jizvy můžeme správnou péčí značně ovlivnit a abychom docílili co nejjemnější a co nejméně rozpoznatelné jizvy, je nutné postižené kůži dodávat dostatek vyživujících látek. S léčbou jizvou postiženého místa bychom neměli dlouho otálet, začít bychom měli ihned po zacelení rány, kdy je kůže již zcela srostlá a rána nekrvácí nebo nehnisá. Jedině tehdy máme velkou šanci, že jizva bude velmi málo viditelná, jemná a pružná.

Je velmi důležité si uvědomit, že hojení jizvy je zdlouhavý proces, který vyžaduje nejen pravidelnou péči, ale také trpělivost – samotné hojení trvá minimálně šest měsíců.

Pomoci může i kyselina hyaluronová

Kyselina hyaluronová je přírodní hydratační látka, která je přirozeně obsažena v lidském organismu, a to v poměrně vysoké koncentraci. Je běžnou součástí pojivových, epiteliálních nebo nervových tkání a najít jí můžeme například v pokožce, vlasech, dásních, kloubní tekutině, za oční čočkou či v močovém měchýři. Zde kyselina hyaluronová plní důležitou roli, nasává velké množství vody a díky své gelovité struktuře přispívá nejen k tolik potřebné hydrataci, ale i hladkému vzhledu. Zajímavostí je, že neexistuje žádná jiná látka, která by byla schopna na sebe vázat enormní množství vody, mnohdy až tisíci násobky své hmotnosti tak jako kyselina hyaluronová. Proto je velmi důležitou součástí v procesu hydratace a regenerace pokožky.

Kyselina hyaluronová dokáže ovlivnit i proces hojení, proto je velmi vhodným pomocníkem v boji s nevzhlednými jizvami. Nejen, že dokáže zlepšit průběh regenerace postiženého místa, ale také přispívá ke zlepšení výsledného stavu nové či staré jizvy.

Pro co nejlepší výsledný efekt v léčbě jizev, doporučujeme nanášet sérum s kyselinou hyaluronovou několikrát denně na postižené místo a jemnými krouživými pohyby vmasírovat sérum až do jeho úplného vstřebání, a to nejméně po dobu šesti měsíců.